Určitě jste někdy ochutnali domácí zeleninu nebo ovoce a rozdíl oproti tomu, co můžete koupit v supermarketu byl opravdu velký. A stejně tak poznáte i květiny vypěstované v souladu s přírodou. Kytky od potoka dokazují, že květiny nemusí cestovat přes půl Země, ale nádherné květiny je možná vypěstovat nejen lokálně, ale také bez použití chemie.
Tak jako nás zdobí šperky, naše domácnosti nebo důležité události, jako jsou třeba svatby nebo narozeninové oslavy, často zdobí květiny. To samozřejmě není jediným pojítkem květin a korálků. V neposlední řadě i z květin lze vytvořit spoustu originálních šperků či dekorací, inspiraci můžete najít třeba zde v naší inspirační galerii. Přečtěte si odpovědi Míly Hilgertové z Kytek od potoka a nahlédněte do rozkvetlého hospodářství nedaleko Velkých Přílep.
Pěstujeme a prodáváme květiny, které otevírají srdce. Zní to jako příšerné klišé, abyste to pochopili, je potřeba to zažít. Na malé statku u Velkých Přílep obnovujeme hospodářství a zároveň přinášíme lidem zpátky lokální květiny. Vědomí, že krásná kytice nemusí cestovat přes půl světa a zanechat za sebou spoušť. Naše kytice mají i svůj osobitý a specifický design a každá kytice překvapí. Nikdy totiž nevíte, co zrovna kvete. Prostě jiné květiny.
Nejkrásnější na celém procesu je to, že každou květinu známe od semínka. Naklíčíme, vypipláme, na poli se staráme o to, aby měla dostatek vody, světla. Květiny je také potřeba sklízet ve správnou chvíli, kombinovat se správnými druhy tak, aby vznikla dokonalá kytice.
Můj praděda Tomek. Sedlák z Velkých Přílep. Měl krávy, koně, polnosti. V 50. letech Tomkovi dopadli stejně jako tisíce jiných rodin. Znárodnili téměř celý jeho majetek. Rodinu vystěhovali do sousedního domečku o dvou místnostech. Nechali jim okolní pozemek, takovou džungli křoví.
V 90. letech dědovi v restitucích vrátili pole i statek. Pole se ocitla uprostřed velkých lánů. Statek byl v podstatě vybydlený, holé zdi. Nikdo nám nevrátil to nejdůležitější – rodinnou tradici a znalosti. Dědeček byl už v důchodu a vyřešil situaci stejně jako většina restituentů – něco prodal, pole pronajal místnímu zemědělskému družstvu a statek jako sklad stavebnin.
Vystudovala jsem agroekologii a začala pracovat na Ministerstvu životního prostředí. Snažila jsem se změnit svět shora. Chyběla mi vůně hlíny, rozkvetlé zahrady a radost. Odešla jsem do nevládního sektoru, kde mi práce dávala větší smysl. S PRO-BIO ligou jsme založili KomPot. Zelinářství založené na principu komunitou podporovaného zemědělství. To mi změnilo život. Ucítila jsem, jakou sílu má to, že pracuji na poli, kde pracoval praděda. A taky jsem pochopila, že to, co jsem se naučila v zahradě od svých prarodičů a rodičů, je jedinečné.
Uvědomila jsem si, že pěstování je moje životní vášeň. A jednou kamarádka Iveta řekla: “Když nám jde tak dobře zelenina, proč by nešly ekologické květiny?” Dlouho jsem neváhala. Za pár měsíců jsme vykácely křoví, zoraly a začaly sázet první květiny… První Kytky od potoka.
Pěstujeme bez chemie a “nasloucháme” přírodě. Mnoho zemědělců tvrdí, že pěstovat dnes něco bez chemie je téměř nemožné. Nám to však funguje. Pěstování bez chemie není utopie. Stačí se podívat z okna. Příroda funguje dokonale sama o sobě. Naše společnost je nastavena na svádění neustálé války s tím, co nás v našich očích takzvaně ohrožuje. Tyto boje vedeme často nevědomě, na velmi hlubokých úrovních, jsme v tom vychovaní. Přitom je to zbytečný výdej energie a dlouhodobě to nefunguje. Typickým příkladem je nekonečná válka proti plevelu, slimákům, sedmikráskám nebo pampeliškám v trávníku... Podle mě naše cesta nespočívá v tom, abychom se těmto věcem a jevům vzpírali a snažili se je za každou cenu vymýtit. Pokud do zahrady vstupuji s myšlenkou na to, koho tam zlikviduji, vnáším do pěstování zbytečně negativní energii. Já se místo boje snažím soustředit spíše na to, že i ten nejmenší článek v řetězci tu má nějakou důležitou úlohu. Všechno má svůj smysl. Například v případě slimáků lze krásně vysledovat, že se primárně živí „slabými“ kusy rostlin – jejich přirozenou rolí je totiž uklízení. Automaticky jdou po všem, co je nemocné, hnijící nebo umírající. Plevele jsou svým způsobem také léčitelé. Typicky se vyskytují v půdě, která potřebuje nějakým způsobem pomoci – například pcháč roste ve ztvrdlé zemi, kterou svým tlustým silným kořenem pomáhá kypřit. Jakmile je půda kyprá a zúrodněná, pcháč přirozeně vymizí.
O své know-how se pravidelně dělíme na worskhopech. Učíme lidi, jak pěstovat bez chemie, jak správně uvázat dokonalou kytici, vytvořit věnec z čistě přírodních materiálů. Děláme i individuální komentované sběry. Projdeme se po poli, nasbíráme květiny a povídáme si o nich.
Třeba v přírodě. Zrovna v našem oboru se stačí podívat kolem a inspirace přijde sama. Samozřejmě sledujeme i současné floristické a svatební trendy. Největší inspirací je pro nás měnící se roční období. Naši zákazníci, nevěsty, pro které tvoříme vazby. Každá je totiž jedinečná a květinová výzdoba to umí dokonale vystihnout. Sledujeme i zahraniční sociální sítě. Učíme se nové vazby, nové postupy. Inspirujeme se i navzájem v týmu.